Můj rok 2018

O silvestrovské noci, kterou tenhle rok začínal, jsme s přáteli poslouchali jednu píseň od Raduzy. Jmenuje
se „Láska v čase soumraku“ a napadlo mi ji pustit jako předznamenání ke všemu, co nás čekalo. Pár
týdnů nato jsme ji slyšeli při vyhlašování výsledků druhého kola prezidentských voleb, to už měli někteří
v očích slzy. No a vzpomněl jsem si na ni i po volbách parlamentních, při sestavování vlády, když jsem
četl zprávy z míst současných konfliktů nebo když během dalšího horkého a suchého léta vysychaly
prameny.

Rok 2018 se tak pro mne stal rokem stmívání. Zas jsme o něco víc byli konfrontováni se lží jako běžným
prostředkem komunikace, s politickou mocí jako manipulací, s pocitem vlastní bezmoci.

Zároveň to byl rok, kdy jsem potkal mnoho lidí, kteří odmítli být v tom všem jenom diváky. Jsem vděčný
za inspirativní setkání s osobnostmi z různých koutů země, s těmi všemi, kdo mají odvahu překročit svoje
individuální hranice a zkusit s něčím pohnout k lepšímu. Není jich málo. Nacházejí se navzájem, hledají
cesty dál. Děkuji za tohle světlo, světlo v čase soumraku.

Robert Elva Frouz